Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 12.08.2017 10:58:04 

"Kapela pětatřicátého plzeňského pěšího pluku - FOLIGNO"

Historie hudby 35. pěšího pluku
   Historie hudby 35. pěšího pluku
   ...Když v poslední třetině 17. století ohrožovali Evropu Turci, vzniklo u nás mnoho nových vojenských pluků. 8. ledna 1683 byl založen i legendární plzeňský 35. pěší pluk. S pětatřicátníky jako takovými je vojenská hudba spojena od 18. století až do rozpuštění československé branné moci v roce 1939.
  Repertoár plukovní hudby č. 35 se příliš nelišil od ostatních. V roce 1876 si troufli spolu s plzeňským Hlaholem na Verdiho Requiem, v dubnu 1884 hráli dokonce Stabat Mater pro sóla, sbor a orchestr pod vedením Antonína Dvořáka. Když pětatřicátníci odjeli v srpnu 1914 na frontu bojovat za císaře pána a jeho rodinu, jela hudba s nimi. Známý písničkář Karel Hašler, jenž v mládí u tohoto pluku sloužil, jim na cestu složil píseň, která záhy zlidověla. Trosky kapely se vrátili už počátkem roku 1915 a po pětatřicátnících zbyla jen písnička Karla Hašlera.
  Vojenská hudba se v Plzni ustavila znovu až po vzniku republiky, doba ale vojenským hudbám příliš nepřála. Přišla další válka, po ní éra socialismu a Pětatřicátníci z Plzně definitivně zmizeli. V roce 2002 se zrodila myšlenka kdysi slavnou tradici vzkřísit, tak vznikla Kapela 35. pěšího pluku, v níž se sešli pedagogové a žáci z plzeňské konzervatoře, hudebníci z Plzeňské filharmonie a dokonce i několik desítek starých muzikantů, jimž nástroje už zvolna pokrýval prach.
  Kapela Pětatřicátníků pravidelně dodává lesku pietním aktům v Plzni. V květnu 2005 zahajovala obrovské oslavy 60. výročí konce druhé světové války na Letenské pláni v Praze. S úspěchem koncertovala např. v německém Weidenu či Thorgau. Ze Světového poháru velkých dechových orchestrů ve Vídni si Pětatřicátníci přivezli stříbrné pásmo
 
 Počátky plukovní hudby do I. světové války  
  .... Dnem 8.1.1683 zřídil na základě císařského reskriptu z 16.10.1682 vévoda Georg von Würtemberg-Stuttgard pluk, jehož byl také do roku 1685 prvním majitelem, který nesl od roku 1769 číslo 35. Pluk se původně doplňoval z Francka a Švábska, od roku 1781 z Plzeňska (naposledy z politických okresů Horšovský Týn, Stříbro, Plzeň, Přeštice, Domažlice). Od roku 1743 měli jeho příslušníci na uniformách červené (od 1767 rakově červené) vyložení a žluté knoflíky. Za svou více než dvousetletou historii vystřídal řadu posádek v celé monarchii. V Plzni byl posádkou v letech 1767-1790, 1801-1806, 1807-1810, 1815-1820, 1824-1837, 1871-1877, 1882-1889 a 1894-1914. Podle jeho majitelů několikrát změnil jméno, např. 1842-1867 Khenvenhüller, 1867-1890 Philippovič a od roku 1890 Daudlebsky ze Sternecku. Zúčastnil se prakticky všech tažení rakouské armády. V jeho řadách sloužil i rytíř Jan Jeník z Bratřic. První zachycená zmínka o hudbě je z roku 1779 a uvádí se kapelník jménem Johann Zandel. Mezi kapelníky jeho plukovní hudby vynikli zejména František Šmíd (1869/86) a Emil Kaiser (1886/93). Posledním kapelníkem byl od roku 1893 Antonín Köhler. V roce 1839, když byl pluk posádkou v říšské pevnosti Mohuč, narodil se Josefu Královi, příslušníku plukovní hudby syn Johann Nepomuk, který se stal později známým vojenským kapelníkem a hudebním skladatelem. Jako plukovní pochod se od sedmdesátých let devatenáctého století používala skladba kapelníka Františka Šmída „Philippović – Marsch“.
Plukovní hudba vznikla z bubeníků a pištců, kteří udávali jednotný rytmus při pochodech. Byla dislokována u štábu pluku, v místě momentálního pobytu plukovního velitelství. Na počátku reforem v roce 1769, které přinesly pluku číslo 35, bylo povoleno držet u štábu pluku 8 tzv. hobojistů. Tato první hudba (polní hudba, harmonie, plukovní banda) byla soukromou institucí majitele pluku. Po zrušení doživotní vojenské služby byla pl. hudba stanovena na základě kontraktu, nebo reangažováním vysloužilců. Příležitostně byla hudba doplňována ze stavu mužstva vojáky hrajícími na nástroj, často přes odpor nadřízených instancí. Velitelem plukovní bandy byl tambor. Základem byly rytmické nástroje, buben, činely, zvonky a píšťaly, které ovládalo více vojáků (tzv. turecká hudba, po r. 1807 pevná součást pl. hudby). Pro slavnostní účely byly používáni jen hobojisté. Během let se početní stav pl. hudby zvýšil z 8 na 41 mužů. Kapelníkem byl nejmuzikálnější či nejzkušenější hobojista. Později jím byl smluvně najatý civilista, který nosil uniformu, ale nepodléhal vojenskému právu. Nebyl placen z eráru, ale z příspěvků důstojníků, později mimoslužebním účinkováním hudby například při venkovských zábavách a slavnostech. De facto měl funkci uměleckého vedoucího a manažera. Pouze výjimečně se hudba vyskytla také u detašovaných praporů. Například v letech 1837 – 1842 byla zřízena v Plzni u III. Praporu, zatímco plukovní hudba působila u plukovního štábu v Mohuči. 
  Kapelníci c. a k. (císařského a královského) pěšího pluku č. 35:
1779 – 1789 Zandel Johan (jako hobojista u pluku od 1767),
1790 – 1799 Walter Johan,
1790 – 1825 Kučera Mathias,
1825 – 1841 Kamen Martin (hudba III. Praporu v Plzni),
1838 – 1841 Kohler Josef (v Mohuči),
1842 – 1847 Zulehner Karl,
1847 – 1859 Alscher Josef (1831 absolvent pražské konzervatoře),
1859 – 1865 Hiller Ferdinand (v Altoně Kecburku),
1865 – 1869 Wanischek Franz,
1869 – 1886 Schmidt Franz (*1841 v Praze, + 1921),
1886 – 1893 Kaiser Emil (*1853, +1923),
1893 – 1918 Kohler Antonín (*1865 v Jestřebí, +1939 v Liberci)
 
Foto: rok 1889
 
Období I. světové války 19.8.1914 - 28.10.1918
 
   28. června 1914, Gavrilo Princip v Sarajevu zastřelil arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este. Gavrilo Princip byl členem radikálního hnutí Mladá Bosna, jejímž cílem byl sjednocení jižních Slovanů a nezávislost na Rakousko-Uhersku. Atentát na Františka Ferdinanda d'Este následně spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí světové války 19. srpna 1914, neboť neustále vzrůstal spor mezi Ruskem a Rakousko - Uherskem o sféru vlivu na Balkáně. Válka vznikla jako důsledek krajního zostření rozporů mezi světovými mocnostmi v zápase o sféru vlivu, kolonie, zdroje surovin, odbytiště a trhy. Nejagresivněji postupovalo Německo, které se k dělení kořisti dostalo později po sjednocení (1871) a v boji o získání nových kolonií se jeho zájmy střetly se zájmy nejsilnějších koloniálních velmocí – Británie a Francie.  
 
   V den počátku války 19. srpna 1914 se Pětatřicátníci loučili s městem na tehdejším Říšském náměstí v Plzni. Naposledy kapela zahrála na hlavním vlakovém nádraží a poté odjeli přímo na frontu do Haliče (je historická oblast, po roce 1945 rozdělená mezi jihovýchodní Polsko a západní Ukrajinu). Vrátili se již na počátku roku 1915, ale již jako torzo. Tato válka si moc nepotrpěla na parády. V červnu 1915 byli hudebníci odsunuti se základním kádrem náhradního praporu do maďarského Székésfehérváru. V Plzni byli dislokovány náhradní prapory a s nimi plukovní hudby uherských pluků č.48 (kapelník Jiří Wirnitzer) a č.69 (kapelník Josef Horák). I toto hudební těleso bylo posléze zrušeno a posláno do války nařízením ministerstva války na konci roku 1916. Zůstala jen plukovní hudba u kádru 73 u velitelství VIII. sboru v Praze.
 
Období první a druhé republiky 28.10.1918 - 15.3.1939  
  
   ... První republika je označení pro Československo v období od jeho vzniku v roce 1918 do Mnichovské dohody roku 1938; následující období až do okupace zbytku republiky se označuje jako druhá republika. Toto názvosloví bylo odvozeno od Francie, kde jsou republiky číslovány od Velké francouzské revoluce. 
   ... Druhá republika je označení pro politický systém ČSR v období 1. října 1938 - 14. března 1939. Trvala tedy pouhých 167 dní. Následovala po první republice. Druhá republika byla výrazně menší a slabší než její předchůdkyně. 
 
Po ukončení 1. sv. války 28. října 1918 bylo v Plzni založeno hudební těleso při I. praporu Národní gardy. Poté, kdy prapor odešel do pole, přešla hudba do stavu náhradního praporu 35. pluku, který se mezitím vrátil z Uher do Plzně. Hudba následovala pluk dokonce i při obsazování pohraničí až do Chebu a později odjela za legionářským útvarem 35. pluku Foligno na Slovensko. 26. září 1919 se toto těleso stává v Lučenci posádkovou hudbou a při sjednocení pluků do jednoho 35. pěšího pluku v roce 1920 se stalo oficiálně plukovní hudbou. Bývalý tambor císařských Pětatřicátníků František Eisman se stal prvním dirigentem. Část hudebního tělesa, která zůstala v Plzni se stala posádkovou hudbou s kapelníkem Josefem Horákem, bývalým kapelníkem hudby uherského 69. pěšího pluku. V roce 1920 bylo těleso přiděleno jako plukovní hudba 18. pěšímu pluku, který v Plzni vznikl ze 7. zeměbraneckého pluku, jehož původní hudební těleso zůstalo v Rumburku (posádková hudba Děčín). Kapelníkem tohoto tělesa se stal Antonín Kohler, poslední kapelník hudby císařského 35. pěšího pluku. Po sjednocení roku 1920 se těleso stalo hudbou 22. pěšího pluku. Legionářský pluk č. 35 se ze Slovenska vrátil bez hudby a koncem roku 1920 mu bylo přiděleno těleso sestavené 17. prosince 1918 v Berouně jako plukovní hudba 88. pěšího pluku, od 6.3.1920 posádková hudba Ústí nad Labem pod kapelníkem Václavem Jandou a dirigentem Josefem Sládkem.
Kapelníci pěšího pluku č. 35:
15.09.1920 - 01.11.1923 Václav JANDA,
01.11.1923 - 01.01.1933 Václav CHLÁDEK
30.09.1933 - 15.10.1935 Václav THIER
01.01.1936 - 15.04.1938 Štěpán HEJDA
15.04.1938 - 31.03.1939 Václav DROZDA
Dirigenti:
15.09.1920 - 01.11.1921 Josef SLÁDEK,
01.11.1921 - 01.02.1922 Antonín ŠTĚPÁNEK
01.02.1927 - 31.05.1928 Jan FARNÍK
15.06.1928 - 28.02.1937 Alois LÉBR
28.02.1937 - 15.04.1938 Antonín NOVÁK
14.04.1938 - 1939 Rudolf SKLÁDAL
  
Období po II. světové válce
 
    V roce 1945 byl pěší pluk 35 obnoven v Klatovech a 3.3.1948 znovu pojmenován „Foligno“. Na podzim 1948 se přemístil do Domažlic. Dnem 9.5.1950 mu byl zrušen název „Foligno“ a propůjčen nový název „Čs. bojovníků ve Španělsku“. K 1.10.1954 prodělal reorganizaci na 35. střelecký pluk. Dne 9.5.1955 následovalo přečíslování na 68. střelecký pluk „Čs. bojovníků ve Španělsku“. K 1.10.1958 byl reorganizován, přečíslován a přejmenován na 12. motostřelecký pluk „Juraje Jánošíka“. Od 25.3.1970 nesl nový název „Hronský“. Pluk zanikl 31.7.1992. Plukovní hudbu, obnovenou v roce 1946, řídil až do října 1948 dirigent Alois Lébr, kterého vystřídal dirigent Jan Říha. Hudba prošla všemi reorganizacemi a postupně ji vedla řada kapelníků (mimo jiné v letech 1949-1951 i známý kapelník Karel Šťastný). V roce 1963 byla zrušena a včleněna do hudby 2. motostřelecké divize „Slovenského národního povstání“ (tj. Posádkové hudby Klatovy), která vznikla 1.8.1963 sloučením dosavadních plukovních hudeb 10. motostřeleckého pluku „Karpatského“ (Janovice nad Úhlavou), 11. motostřeleckého pluku „Národního hrdiny Jana Švermy“ (Klatovy) a 12. motostřeleckého pluku „Hronského“ (Domažlice). Posádková hudba Klatovy byla zrušena 1.11.1991. Jako hlavní dirigenti u ní působili: Karel Vintra (1.8.1963-31.12.1964), Jaroslav Dufek (1.1.1965- 31.8.1976), František Štejnar (1.9.1976-10.11.1982), Alexander Kudry (1.11.1982-1987) a Miloslav Bulín (1987-1.10. 1991).      
    
    
Kapela Pětatřicátníků 1946-1948
    Vojenská hudba plzeňské posádky vznikla v červnu 1945, kdy byla do Plzně přidělena hudba bývalého Vládního vojska, která se vrátila z Itálie. Notový archiv byl označen "Hudba 4. praporu Vládního vojska". Tento prapor působil v Kutné Hoře. Při svém vznikání byla hudba ubytována v Učitelském ústavu v Tylově ulici č. 18, nyní střední zdravotní škola. V listopadu 1945 se přestěhovala do kasáren 18. pěšího pluku - u zimního stadionu a v dubnu 1946 pak do kasáren 35. pěšího pluku. Hudba měla 50-60 hudebníků. Po celou uvedenou dobu byl velitelem a hlavním kapelníkem nadporučík až major Karel Eška. Dirigentem byl štábní prap. Josef Brichcín až do roku 1948, kdy z Plzně odešel. Hudba pak stálého dirigenta neměla, v této funkci se střídali, podle povahy hudebního výkonu praporčíci a štábní rotmistři Karel Šťastný, Václav Zíka, Ladislav Schovánek, Tomáš Hemr, František Ježek a Jan Straka - křídlovák, který po absolvování kurzu a výkonných zkoušek se k hudbě vrátil jako dirigent a v této funkci zůstal až do rozpuštění hudby. Hlavní náplní činnosti hudby bylo hraní pro vojáky, provázet je na přesunech na cvičení, ze cvičení, na střelnici do Lobez, házení granátů u Dobřan a různé další akce. Při vojenských přísahách, slavnostním pochodu městem z borského letiště po Klatovské směrem do města, před pomníkem T.G.Masaryka byla vždy slavnostní přehlídka a na plzeňském náměstí pak rozchod. Dále hudba účinkovala při státních svátcích, různých významných událostech, kdy nastupovala s čestnou rotou a se zástavou. Vítání státních delegací, při významných kulturních a sportovních událostech. Při pořádání akcí 1 a 2 světové války, odhalování pomníků. Zabezpečovala i poslední doprovod legionářů a vojáků. Velmi dobře se zhostila i Všesokolského sletu v roce 1948 pořádaného po dobu 14 dnů v Plzni na cvičišti Sokol - 1. Obstarala hudební doprovod při cvičeních, průvodech městem, všechny nástupy a odchody - to bylo pochodů. Před státním svátkem, nebo jiným významným dnem prováděla hudba slavnostní večerku tak, že vyšla sama z kasáren, pochodovala ulicemi města, vesele vyhrávala, na což si Plzeňané rychle zvykli a pak hudbu provázeli ve značném počtu. To samé se konalo při slavnostním budíčku. Podle toho, ze kterého směru se vraceli vojáci ze cvičení, jim hudba chodila naproti. Když od Domažlic, tak na Novou Hospodu, k Vejprnicím, do Radčic, k Chotíkovu, od Rokycan až ke hřbitovu do Černic. Toto byly pro hudbu procházky. Zajížděla i do jiných posádek, kde hudba nebyla,  jako Tachov, Rokycany, Planá U Mariánských Lázní, Kralovice, Stod, Strašice, Jince, Holýšov i dalších. Hlavně při vojenských přísahách, významných událostech i smutného doprovodu. Nemohu opomenout velkého pomocníka na pochodech a to našeho "Ferdu" poníka, který tahal vozík s velkým bubnem. Velmi inteligentní,citlivý, miloval cukr. Později byl zhotoven malý valník, na kterém Ferda vozil velké nástroje, notový materiál, pulty,tympány, apod. Po vyložení nákladu pak po dobu koncertu vozil v okolí malé pasažéry - děti, kterým se to velmi líbilo. Jeho jméno bylo Žolík, ale dirigent Brichcín každému říkal "Ferdo", tak to odnesl i Žolík. Velmi bohatá byla hudební činnost, při různých příležitostech hudba hrála v Besedě, v Pekle, ve Svazáčku, na Střelnici, v amfiteátru na výstavišti, v zahradní restauraci Lochotín, v kině Elektra, kde bylo velmi pěkné prostředí, ale i na jiných místech. Od května do září pak každý čtvrtek v Kopeckého sadech  - před Besedou -  a to vždy od 17 hodin.
 

Karel EŠKA, vojenský kapelník, trumpetista a skladatel,
 
narozen 4. 2. 1897, Nýřany (u Plzně),
zemřel 29. 1. 1964, Dobřív-Janov (u Rokycan).
 
Soukromě se učil hrát na křídlovku a trubku. Nastoupil jako elév k hudbě pěšího pluku 48 v maďarské Šoproni (1912), od roku 1915 posádkou v Plzni. Po vzniku republiky byl sólistou na křídlovku a trubku u posádkové hudby Plzeň (1919–20) a u pěšího pluku 18 (1920–28, Plzeň). Od roku 1928 zastupoval dirigenta u pěšího pluku 4 v Hradci Králové, v roce 1932 přešel k hudbě pěšího pluku 27 do Uherského Hradiště, zde působil pět let jako dirigent, roku 1937 byl jmenován kapelníkem. Během druhé světové války kapelníkem 5. praporu vládního vojska, od roku 1944 u hudby Zasazeného inspektorátu I v Itálii. Po osvobození organizoval hudbu v Kutné Hoře, pak působil trvale v Plzni, naposledy jako kapelník pěšího pluku 11. Do kulturního života města se zapojil jako vynikající kapelník, u orchestrů pěšího pluku 18, 1948–53 pěšího pluku 11. Pak odešel ze služeb armády, stál v čele různých orchestrů a vyučoval hudbu. Složil na třicet pochodů (například Našim hraničářům (Pochod SNB), Moravskoslovácký, Plukovník Ingr, Sláva Rusku, Pochod 27. pluku, Prazdroj, Slavia, Život vojenský) a četné taneční skladby.
 
1948 Sokolské sletové cvičení Sokol 1 (fotoreportér Křen Plzeň, Prokopova 34, tel. 1000)
  
 
 
 Obnovení tradice v roce 2002
  
   ...V roce 2002 byla myšlenka na obnovení hudby s tradicí 35. pěšího pluku naplněna. Při reorganizaci Armády ČR došlo opět ke snížení počtu hudebních těles a projevil se nedostatek těchto útvarů k zajištění slavnostních aktů spojených s účastí armády. Ve spolupráci sdružení rehabilitovaných a orchestru plzeňské konzervatoře pod vedením profesora Jiřího Žurka byl položen základ kapely. V nové kapele se sešli pedagogové a žáci plzeňské konzervatoře, hudebníci plzeňské filharmonie a nástroje oprášilo i několik desítek starých muzikantů. V kapele působil i dirigent Zdeněk Černý 7.3.2005 - 28.9.2008. Za stejnokroj kapely byla zvolena předválečná uniforma 35. pěšího pluku Foligno. Velkou organizační zásluhu na obnovení vojenské kapely má nyní čestný předseda Občanského sdružení, plukovník ve výslužbě Otakar Lichtenberg. Úkolem kapely je vystupovat při slavnostních příležitostech jako jsou dny veteránů, pietní akty, oslavy historických a vojenských výročí. Jde o dechový soubor, který je doprovázen i mažoretkami Maršálkami. V repertoáru jsou státní hymny, pochody a signály, koncertní skladby, včetně populárních písní známých českých skladatelů.
 
29.6.2006, kapelník Zdeněk Černý, Americká ambasáda v Praze - Den nezávislosti
 
 
Senát 19.6.2010, kapelník Jiří Křen, Plzeňské dny v senátu (Valdštejnská zahrada)
 
TOPlist