Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 29.09.2017 11:59:45 

"Kapela pětatřicátého plzeňského pěšího pluku - FOLIGNO"

Portréty
Otakar Lichtenberg *28.8.1924, zakladatel a předseda
 23.6.2012
Jiří Žurek *1934, dirigent 2002-2004, od 2010 - dirigent, od 2015 - kapelník

Zdeněk Černý *1945, kapelník a dirigent 2005-2008,   9.1.2012

 Jiří Křen *1945, kapelník 09/2008 - 12/2014
   
 
 
     
plk. v.v Otakar Lichtenberg *1924, zakladatel, čestný předseda a poradce. Novinový článek (rok 2003) o založení kapely.
Hymnu na housle ? To chce kapelu, řekl si.
Je zapotřebí dobré dechové kapely. To si říkal Otakar Lichtenberg, když před dvěma lety při říjnových oslavách vzniku Československa slyšel, jak hrají hymnu jen na housle. Vloni v srpnu proto rehabilitovaný plukovník ve výslužbě stál u zrodu kapely, která nese jméno slavného plzeňského 35. pěšího pluku.
  "Do měsíce budeme mít i uniformy, které budou kopiemi dobových předválečných uniforem. Zároveň bychom ale potřebovali kapelu doplnit o další hudebníky. Hlásit se mohou profesionálové i amatéři," říká Otakar Lichtenberg, který vloni založil občanské sdružení za obnovu slávy kapely předválečného pluku pětatřicátníků.
  Základ dechového souboru pod vedením Jiřího Žurka tvoří studenti plzeňské konzervatoře a také někteří členové orchestru divadla J.K.Tyla. Součástí kapely 35. pěšího pluku jsou také mažoretky. "Říkají si Maršálky a vystupují s kapelou i samostatně", podotýká Lichtenberg. Podle jeho mínění by měla mít kapela zhruba 60 členů. "Na každé vystoupení je zapotřebí 25 až 30 hudebníků, proto je důležité soubor rozšířit. Zatím má kapela zhruba 30 členů. A repertoár je skutečně široký - od známých pochodů včetně Pětatřicátníků, přes Glena Millera až po Mozarta," prohlašuje Lichtenberg. Kapela společně zkouší jednou za čtrnáct dní, před vystoupením je zkoušek více.
  O vystoupení tělesa je přitom podle mínění Lichtenberga zájem v tuzemsku i v zahraničí. "Máme domluvená vystoupení v Německu, Rakousku a připravujeme i zájezd do Spojených států amerických. Chceme pozdvihnout dechovou hudbu a přispět k propagaci Plzně," doplňuje Lichtenberg.
 
plk. v.v Jiří Křen, kapelník, nar. 1945 v Praze.
1959 - 62     Roudnice nad Labem - Vojenská konzervatoř.
1962 - 64     Prostějov - Základní vojenská služba - hudebník na křídlovku a housle.
1964 - 75     Slaný - U vojenské hudby ve Slaném působil jako výkonný hráč.
1975 - 80     Brno - Dirigentské studium na konzervatoři,
                  Havlíčkův Brod - dirigent u vojenské hudby
1980 - 85     Písek - velitel vojenské hudby, hlavní dirigent
1985 - 01     Roudnice nad Labem -
  85 - 89     Starší důstojník školské skupiny s povinností orchestrální hry a řízení    
                    velkého dechového orchestru.
    89 - 93     Zástupce velitele školy pro studium
    93 - 01    Jmenován do hodnosti plukovník a ustanoven do funkce náčelníka -                    ředitele Vojenské konzervatoře. Služební poměr skončil uplynutím stanovené doby závazku.
Nyní žije v Přešticích. Má syna, který žije v Roudnici nad Labem.
 
 
 
 
Jiří Žurek *1934, vystudoval v letech 1957-62 Konzervatoř Praha ve třídě J.Schwarce a AMU Praha (1962-66) u prof. Vl. Kubáta. Stal se 1. hornistou a zároveň vedoucím skupiny operního orchestru Divadla J.K.Tyla v Plzni, prvním hornistou Plzeňského rozhlasového orchestru a členem Dechového kvintetu DJKT v Plzni. Ještě v průběhu studií na vysoké škole začal učit na konzervatoři v Plzni a za celou dobu jeho působení zde vychoval přes 50 žáků z nichž někteří působili a dosud působí v mnoha známých českých hudebních tělesech. Díky jeho mimořádné aktivitě existuje také Velký Dechový orchestr Konzervatoře Plzeň, jehož dirigentem a uměleckým dirigentem byl řadu let.
Úspěchy žáků
soutěže: K.Šimek: 2. cena - Soutěžní přehlídka konzervatoří ČR, čestné uznání - Mezinár. hud. soutěž Pražského jara ; V. Čurda 1. cena - Soutěžní přehlídka konzervatoří ČR; J. Kolář sólohornista orchestru Národního divadla v Praze, člen České filharmonie; Fr. Langweil sólohornista Symfonického orch. FOK Praha, člen České filharmonie; J. Fousek Symfonický orch. FOK Praha; J. Kalčík sólohornista operního orchestru v Brně 
 
  
Marie Jungová - pozounistka, pedagožka, předsedkyně kapely pětatřicátníků...
 
Zdroj: Plzeňský Deník 19.června 2009. 
Jak jste se ke hře na pozoun dostala ? Přece jen, pro ženu to není úplně typický nástroj.

- Do Plzně jsem přišla v roce 1965 na hudební konzervatoř studovat hru na pozoun. Hraji na něj ale už od svých 10 let, kdy jsem začala tento nástroj studovat na hudební škole společně s akordeonem. Na Karlovarsku jsem byla v dívčí kapele.

Hudební nadání jste zdědila ?

- Ne, jediný profík jsem tam já a nemám ani žádné následovatele. V hudební škole vyučuji i své vnuky, ale ti jsou spíše zaměřeni na sport a hudba pro ně není priorita.

Co je nejtěžší na hře na pozoun ?

- Pokud se to člověk naučí, tak už to moc těžké není. Je to náročné na dech. Teď už jsem přece jen profík se zkušenostmi a vím, jak na to a tak ani nedělám žádná dechová cvičení. Své žáky ale samozřejmě musím učit, jak mají správně dýchat.

Jaká byla první kapela po konzervatoři, kde jste hrála ?

První kapela byla netradiční, odchytili mě kamarádi na konzervatoři, kterým scházel pozoun. Dělala jsem první kapelnici ještě před ukončením školy. Hrála jsem Dixieland a kapela se jmenovala Technik jazz band, protože ji založili kluci na vysoké škole elektrotechnické. Po mateřské jsem hrála v kapele pana Hellera a také jsem hrála v Dopravačce.

Jak jste se tedy dostala k Pětatřicátníkům ?

- Tam mě pozvali kolegové, kteří se mnou hráli u pana Hellera. Zavolali mi, že by potřebovali ještě nějaký pozoun, tak jestli bych nepřišla. Netušili, že ten den, kdy jsem přišla, jsem měla zrovna narozeniny. Letos je to přesně pět let, co hraji s touto kapelou.

Jaké je to hrát se samými chlapy ?

- Já jsem hrála se samými chlapy hned od začátku. Ono totiž děvčat, která hrají na pozoun není moc. Tady v Plzni jsme ho studovaly dvě holky, jedna hraje s kapelou Viktorky. Já jsem také prošla dámskými kapelami, jako byly Slávinky, Viktorky, České buchty. Ale k těm chlapům se vždycky vracím, protože je jich více. Jako holky jsme byly vždycky malá skupina. Navíc s klukama velice dobře vycházím, jsou prostě pohodoví. A samozřejmě si mě jako jedné z mála žen mezi sebou více hledí.

Jste v Pětatřicátnících jediná žena ?

- Jsme tam teď dvě. Je tam ještě jedna dívka, která hraje na flétnu. Na ní tam už dříve hrály dvě holky, absolventky konzervatoře, které pak odešly do kapely, kde je zaplatí. My za to nedostáváme nic, tady hrajeme, protože nás to baví.

Jak často zkoušíte a stačí vám to ?

- Zkoušíme jedenkrát týdně. Potřebovali bychom určitě zkoušet častěji, ale v kapele je hodně členů, kteří dojíždějí na zkoušky z daleka např. z Mariánských Lázní, Klatov nebo Českých Budějovic. Ti by dvakrát do týdně dojížděli asi těžko.

Kolik je vás celkem v kapele ?

- V současné době máme registrováno asi 60 členů. Na vystoupeních nás ale hraje průměrně tak čtyřicet.

Jaký styl hudby hrajete nejčastěji ?

- Klasické skladby pro dechový orchestr, což jsou polky a valčíky. Když máme hodně koncertů, zaměřujeme se také na koncertní skladby, jako směsi valčíků.

Když se řekne Pětatřicátníci, mě se vybaví především pochod.

- To také.

Uvítali byste nové členy, potřebujete je ?

- Určitě, protože všichni stárneme a potřebovali bychom mladší hráče. Někteří starší členové už mají i zdravotní problémy a nezvládají třeba pochodovat.

Kolik let je vašemu nejstaršímu členovi ?

- Nejstaršímu členovi je 85 let, je o půl roku starší, než náš zakladatel a manažer Otakar Lichtenberg.

A stále ještě hraje ? Na jaký hudební nástroj ?

- Hraje. Ještě stále hraje na trubku. Lidí v tomto věku tam máme asi dvacet. A do Plzně na každou zkoušku poctivě dojíždí. Je to pro ně určitá forma vyžití, seberealizace i ve věku, kdy už řadu činnstí dělat nemohou.

A naopak, kdo je v Pětatřicátnících nejmladší ?

- Nejmladší je chlapec, který hraje na klarinet. Je mu 16 let.

Co si poslechnete doma, když máte volno ?

- Tak to se musím přiznat, že já si doma hudbu vůbec nepouštím. Jsem už tak přehudebněná z práce, že už se mi nic poslouchat nechce. Ale kdybych si něco poslechla, tak určitě nějakou taneční muziku.

Říkala jste, že učíte hudbu, kde ?

- Na Základní umělecké škole ve Skvrňanech. Na základní škole pak učím zobcové flétny, protože tam je rozšířená hudební výchova.

Když hrajete na pozoun, tak můžete učit i hru na flétnu ? Jaký je tam rozdíl ?

- Všichni dechaři si přibírají zobcové flétny. To je totiž takový přednástroj, než dítě doroste na velký nástroj. Na ten většinou přecházejí ve čtvrté třídě. Do třetí třídy tedy hrají na flétnu, aby se naučili dýchat.

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
TOPlist